Sníh chumelí - štípe mráz
a do toho severák
kvíliv
ě svou píseň
hude,
že nám ješt
ě
dlouho bude
o zim
ě
zpívat.
Jen si severá
č
ku foukej
dál svou smutnou píse
ň
broukej,
my na tebe vyzrajeme -
do sv
ětnice uteč
eme.
P
říjemně a mile vě
ru
sed
ět v jizbě
, v pološeru -
od kamen, když teplo sálá
v koutku, když vypráví bába
vnuk
ů
m báje, které znají
a p
ř
ec tiše naslouchají.
U kamen, kde d
ě
da sedí,
z dými
čky si pokuř
uje
bílou hlavou pokyvuje -
chvílemi jen tiše hledí.
Sn
ě
hulák, jež oknem vidí
tohle skromné št
ě
stí lidí
jak se d
ěcka k bábě
tulí,
o
či z důlků zlostně
kulí.
On jež musí v mrazu stát,
nikdo s ním si nechce hrát.
Po
č
kej, Ty ledový muži,
až zah
řejem zkřehlou ků
ži;
až p
ř
estane vítr foukat
to se budeš jinak koukat!
Vyb
ě
hneme ven